Martin Michael Stiltenn
Narodil se 21. 8. 1974 v Moravské Třebové. Je čistokrevným autodidaktem, od dětství se intenzivně věnoval výtvarné činnosti, zejména kreslení, nikdy však nestudoval žádnou uměleckou školu a je původně vyučený v dnes již zaniklém řemesle knoflíkářem- perleťářem. Než se začal tvorbě věnovat naplno prošel řadu dělnických zaměstnání.
V poměrně útlém věku se stane náhodným divákem krátkého filmu J. Švankmajera „Byt“
a je tímto prožitkem zcela fascinován. Jeho vrozený niterný vztah k fantasknu, bizarnostem, podivnu a všemu vybočujícímu je následně ještě umocněn článkem v časopise, věnovanému surrealismu, s ukázkami tvorby Salvadora Dalího, Maxe Ernsta a Yvese Tanguye. Tyto intenzivní zážitky jsou pro něj prvotním a rozhodujícím vlivem, díky nimž objevuje svůj světadíl…
Je bez pochyby solitérem s poměrně širokým tvůrčím rozsahem, zahrnujícím obrazy-objekty, objekty, koláže, kresby, asambláže, šperky a v neposlední řadě autorské psaní a film. Rovněž se věnuje i automatické kresbě. Pohybuje se po pomezí mnoha rozhraní, dá se říci že je i představitelem současného informelu a surrealismu, ač sám neuznává a nemá v oblibě jakékoliv škatulkování. Jeho tvorba, v mnoha ohledech syrová a drásající, obsahuje cosi vyvolávající zneklidnění, ono záhadné „neuchopitelno“.
Divák má mnohdy pocit, že ho dílo pozoruje a nahlíží až na samé dno jeho bytosti… Do našeho světa tak přivádí podivné objekty a fetiše s elementy animismu, snové slastné hrůznosti ale i prvky absurdna, štiplavého humoru a sarkasmu. Z krajin jeho imaginace čnící Dávné stroje, pod vrstvami a nánosy, pod krustou plynutí času, spící a snící své Strojní sny, nebo vzájemně prorostlé mechanické organismy Postapokalyptické nevěsty vytažené z bezčasí, coby totemistické pozůstatky dávné budoucnosti… Ač mnohdy na první pohled působící zlověstně, promlouvá z nich zároveň však něco laskavě děsivého. Je to jeho vlastní kult zahalený tajemstvím a záhadou.
Absurdno a imaginace jsou hlavními principy jeho tvorby v mnoha rozmanitých formách a všech možných podobách, často za hranicí uchopitelnosti. To vše kořeněné sarkastickým, štiplavým a často až cynickým humorem. Zdrojem inspirace pro něj jsou nejen snové prožitky nebo vzpomínky z dětství ale třeba i každodenní situace, kterých je podle sebe, sám jen „pouhým svědkem“ a které obsahují, jeho slovy „Tajnou tvář věcí a dějů, veřejně vystavenou a tím zároveň skrytou nejlépe“. Komerční styly a módní trendy naprosto ignoruje a jak sám říká:
„Tvorba je především svoboda a je třeba vždy stát mimo masový proud diktující trendy.“ Každý z nás má v sobě ukryt ten pověstný tajemný předmět touhy. Záleží ale na každém, zda to dokáže přiznat a uznat jako svůj vlastní, bez ohledu na názory a postoj okolí.“
prof. J. Prokop
Foto: Petr Kopřiva
…